Příběh o trenažéru

V útulné nové kanceláři, kterou si maminka Hermiona a tatínek Sebastián zařídili v jejich domě, právě panoval klidný podvečer. Děti, malý Oliver a jeho sestřička Patrícia, si prohlíželi velkou obrazovku na tatínkově stole, na které svítily různé obrázky moderních strojů. Byly to eliptické trenažéry od různých dodavatelů.

Tatínek Sebastián právě přemýšlel, od koho budou kupovat nové modely do jejich e-shopu, když se Oliver zvědavě zeptal:
„Mami, co jsou to ty velké stroje? A k čemu slouží?“

Maminka Hermiona se usmála, přehodila si vlasy a pohodlně se usadila do křesla. Věděla, že její syn miluje vyprávění příběhů, zvlášť když šlo o historii věcí, které prodávali v jejich obchodě. A tak se zhluboka nadechla a začala...

Začátek eliptického trenažéru, nápad inženýra Davida

„Kdysi dávno... no vlastně to nebylo zase tak dávno, byl jeden moudrý muž jménem David. Byl inženýr a pracoval pro společnost, která se jmenovala Precor. Jeho práce nebyla obyčejná, zkoumal, jak se lidé pohybují, když běhají, chodí nebo cvičí. A všiml si jedné důležité věci...“

„Jaké?“ zeptal se Oliver netrpělivě.

„No přece to,“ pokračovala maminka Hermiona, „že lidé, kteří běhají na běžeckém pásu, často cítí bolest v kolenou a kotnících. Každý krok znamenal tvrdý dopad na podlahu a tělo tím trpělo. A tak si David řekl: ‚Musí existovat lepší způsob, jak běhat, ale bez bolesti!‘“

Vynález eliptického trenažéru

„A vymyslel to?“ nadchl se Oliver.

„Ano! V roce 1995 představil první eliptický trenažér. Byl to stroj, který měl pedály a pohyboval se tak, že připomínal běh, ale bez tvrdých nárazů na chodidla. Nohy se pohybovaly v eliptickém, tedy vajíčkovém tvaru, a proto dostal název eliptický trenažér. Byl to velký objev, protože lidé konečně mohli cvičit, posilovat nohy i ruce, a přitom se nemuseli bát, že si zraní kolena.“

Oliver se zamyslel: „Takže je to jako létající běh?“

„Přesně tak, můj šikovný Oliver!“ maminka Hermiona nadšeně přikývla. „Je to jako létající běh, protože tvoje nohy nikdy nedopadnou na tvrdou zem. Ale víš, co bylo ještě zajímavější?“

Eliptický trenažér a jeho jiné názvy

„Když se eliptické trenažéry rozšířily do světa, lidé jim začali říkat různými jmény,“ vysvětlila maminka Hermiona.

Oliver zvědavě naklonil hlavu: „Jak například?“

„Někteří jim říkají crossový trenažér, protože pohyb připomíná běžce na lyžích, takzvaný cross training. Jiní je nazývají jednoduše orbitrek, což je název, který si oblíbili hlavně v Evropě. Někteří zase používají název elliptical trainer, protože tak se jim říká v anglicky mluvících zemích.“

Oliver nadšeně vyskočil: „Takže když někdo řekne orbitrek, myslí tím to samé jako eliptický trenažér?“

„Přesně tak,“ přikývla maminka. „Je to ten samý stroj, jen různě pojmenovaný. Každý jazyk si ho přizpůsobil podle sebe.“

Proč je eliptický trenažér tak oblíbený?

„Když lidé začali trenažéry používat, zjistili, že při cvičení zapojují nejen nohy, ale i ruce. A tím se eliptický trenažér stal ještě oblíbenějším, protože si na něm mohli cvičit celé tělo, nohy, ruce, břicho i záda.“

„Takže ho používají i sportovci?“ zeptal se Oliver.

„Samozřejmě! Mnoho běžců, cyklistů, nebo dokonce lyžařů ho používá, aby si udrželi kondici, když venku prší nebo sněží. A v nemocnicích ho mají i lidé, kteří se zotavují po úrazech, protože je velmi šetrný k kloubům.“

Poučení: zdraví je naše největší hodnota

Oliver se rozhlédl po místnosti a řekl: „Takže když u nás někdo koupí eliptický trenažér, pomáháme mu být zdravý?“

Maminka Hermiona se na něj s úsměvem podívala a pohladila ho po vlasech. „Přesně tak, Oliver. Pomáháme lidem starat se o své tělo, aby mohli být zdraví a cítili se dobře. Proto je tak důležité hýbat se a cvičit, aby nám tělo dlouho sloužilo.“

„A co když někdo necvičí?“ zeptal se Oliver.

„Když se nehýbáme, naše svaly slábnou a tělo ztrácí sílu. Každý pohyb, i když jen krátká procházka, nám pomáhá zůstat zdraví. A trenažéry jako eliptický jsou skvělé, protože šetří naše klouby a udržují nás v dobré kondici.“

Závěr – Odkaz na budoucnost

Oliver se nadšeně usmál. „Takže až trochu vyrostu, můžu si zkusit létající běh i já?“

„Samozřejmě!“ usmála se maminka Hermiona. „Ale jen když si předtím napíšeš úkoly!“ dodala s úsměvem.

„Dobře, dohodnuto!“ přikývl Oliver.

Za chvíli už celá rodina seděla u večeře a tatínek Sebastián jim vyprávěl, který trenažér se mu líbil nejvíc. Ale Oliver věděl, že tentokrát si z tohoto večera odnesl něco víc, nejen příběh o vynálezu, ale i důležité poselství: Zdraví je naše největší hodnota a pohyb je klíčem ke šťastnému životu.

A možná jednou, až bude dospělý, poví tento příběh i svým vlastním dětem… a naučí je, že každý pohyb se počítá. 🚀